Labuť velká 2019

Bílé elegantní labutě jsou otužilí ptáci severu, k nám se rozšířily ze severní Evropy - ať již umělým vysazováním nebo přirozeně. Tam, kde se vyskytnou, právem budí pozornost. Zdobí hladiny našich rybníků, fascinují svým rodinným životem, obdivujeme jejich impozantní vzhled.

A když se taková labuť stane klientem naší záchranné stanice, máme o silné zážitky postaráno.

Na přerovské laguně byla miláčkem davů mladá labuť, ještě ve svém šedohnědém dětském ošacení. Začátkem mrazivého ledna se jí podařilo s potravou uždíbnout také jeden zapomenutý vlasec s háčkem, který jí uvíznul v zobáku.

Vlasec je velmi nebezpečná a zákeřná "ozdoba". Doufali jsme, že si vlasec neomotá kolem krku, kolem nohy, nezachytí se za větev, nedostane se jí do trávicího traktu.... Opakovaně jsme se pokoušeli labuť odchytit, byla však stále při síle a přes značné osobní nasazení měla nad námi na ledě i na vodě stále navrch. Pomáhali nám hasiči z přerovského HZS, člunem se dal led ještě prorazit, labuť si však s námi hrála na honěnou. Labuť nakonec měla velké štěstí, háček nevězel příliš hluboko a během příštích dní se jí podařilo se nešťastného vlasce zbavit.

My ji měli v hledáčku i nadále, jelikož byla občas „přimrzlá“, nebo „vůbec nežere“…, labuť naše milá však byla ve skvělé kondici a na ledě jako doma. Svým plácavým krokem se dokázala přemístit na vodu, nebo jen tak odpočívat na ledě a kochat se pohledem na zmrzlé, tvrdé a nepoživatelné kousky pečiva - "Lidé drazí, když už musím to pečivo, tak mám raději celozrnné, víc si pochutnám na obilovinách, ovesných vločkách či nastrouhané zelenině - mrkev, celer, kedluben... Bílé pečivo mi fakt neprospívá, nasytím se, ale chybí mi vitamíny a minerály. Navíc si pečivo musím namočit, jinak mě poněkud škrábe v krku a v tom ledu to jaksi nejde..."

Na jaře nám odplachtila na Bečvu a pak dál do světa, teď už, doufejme, brázdí hladiny našich vod s vlastní založenou rodinou.