První hnízdění sokolů v Přerově

Sokol stěhovavý patřil ještě nedávno mezi kriticky ohrožené druhy nejen u nás, ale ve velké části svého areálu. V posledních dvou desetiletích se ale díky soustředěnému úsilí ochranářů, ornitologů i sokolníků daří sokolům obsazovat stále nová a nová hnízdiště. Ta jsou z větší části stále přírodní (skalní stěny), ale sokoli se již dávno adaptovali i na hnízdění v městském prostředí. Od letoška mezi ně patří i Přerov!

Celé hnízdění bylo prokázáno souhrou náhod. Nejprve byl na záchrannou stanici ORNIS přinesen 23. 5. panem Kubíkem z Předmostí mladý sokol. Pták byl pozorován den předtím sedící na plotě zahrady, druhý den ale již byl na zemi a dokonce se dobýval do domu. To, že máme na stanici tak vzácný přírůstek, jsem se dozvěděl náhodným dotazem. Ihned jsem zavolal spřáteleným sokolníkům s dotazem, co dále. Pavel Palacký po příjezdu ihned rozpoznal stáří a pohlaví ptáka včetně toho, že u něj odhadl možnost letu jen na několik set metrů. Vzhledem k místu nálezu a kontrole terénu bylo víceméně jasné, že sokoli museli vyhnízdit na blízkém komíně bývalé kotelny. A také že ano – k našemu (příjemnému!) překvapení jsme na horním ochozu zjistili další mláďata a kupodivu i instalovanou hnízdní budku! Otázkou ale zůstalo, co s mládětem. Poradil další zkušený sokolník, Tomáš Leskovjan. Jeho rada zněla vysadit mládě na nejbližší rovnou střechu a promočit mu peří. Mládě se bude nějakou dobu sušit a rodiče ho mezitím objeví – nemají nadarmo zrak sokolí 😊. Sokolíka jsme opravdu druhý den po důkladném nakrmení vynesli na střechu základní školy v Předmostí (s laskavým svolením paní ředitelky), namočili mu peří a odcházeli. Ještě před slezením dolů se na něj zvědavě přiletěla podívat straka, ale blíž než na dva mety si k němu netroufla. Následovalo doslova detektivní pátrání po tom, kdo a kdy vlastně budku na horní ochoz komína instaloval; muselo jít o docela složitou operaci za účasti profesionálních lezců (přístup na komín nemá žádnou možnost jištění). Mezitím následovala intenzivní pozorování toho, co se děje na hnízdišti – rodiče zodpovědně nosili potravu, v posledních dnech i živou, mláďata se potom již musela o kořist postarat sama (všechna již byla mimo hnízdní budku). Největší radost jsme zažili 2.6., kdy jsme společně s dalším zúčastněným pozorovatelem z Předmostí T. Kabilkou dokázali pomocí stativového dalekohledu rozpoznat mezi mláďaty i námi kroužkovaného zachráněného sokolíka! Znamená to, že záchranný plán se povedl na 100 %. Sokolí rodinka se již v tuto dobu (článek psán 8.6.) zdržuje na komíně jen nepravidelně, všechna čtyři mláďata (2 samice, 2 samci) jsou plně schopna letu. Detektivní pátrání o tom, kdo budku na komín instaloval, nakonec dospělo k přerovským sokolníkům – podle jejich údajů tam budku za pomoci profesionálních hasičů dali v roce 2017. Až do letošního roku ji pravidelně využívaly poštolky, což se ovšem změnilo v letošním únoru, kdy je nekompromisně vyhnali sokoli. Lze předpokládat, že vzhledem k úspěšnému vyhnízdění zde nemáme sokoly naposledy. A město tak zadarmo přišlo k dalším pomocníkům, kteří pomáhají snižovat počty městských holubů, jejich hlavní kořisti.