Botanická vycházka do Dřevohostického lesa
Sluníčko za oknem autobusu začínalo pálit. Všichni cestující, kteří se v sobotu 31. května před polednem vypravili na botanickou vycházku s ekoporadnou ORNIS, se proto těšili, když z autobusu v Bezuchově vystoupili a došli pod koruny stromů do Laďovy aleje na okraji obce. Tam botanik Zbyněk Hradílek, náš průvodce a skvělý vypravěč, započal své vyprávění.
Laďova alej
Z aleje, která nese jméno zesnulého bývalého starosty Bezuchova a horolezce pana Drdy, naše pohledy mířily do mozaikovité krajiny Záhoří s vrcholky Hostýnských vrchů v pozadí.
Výhled do krajiny Záhoří
I Dřevohostický les, který je součástí Natury 2000 a zároveň Evropsky významnou lokalitou, je s Hostýnky propojený a geologicky patří pod karpatskou oblast. Typickým společenstvem je zde dubohabřina. I navzdory lesnické činnosti si botanikové cení téměř původního složení lesního porostu. Je tvořený duby zimními a letními, habry obecnými, lípami a topoly. V lese najdeme téměř 400 druhů rostlin, mezi nimi i druhy zvláště chráněné a druhy z Červeného seznamu.
Dubohabřina Dřevohostického lesa
Jaké další původní druhy bychom tam mohli najít?
Třeba hned z kraje lesa svízel vonný, sasanku hajní, pitulník horský, ptačinec velkokvětý. Kopytník evropský, skrývající své nenápadné květy až u země a v ní a nabízející je chvostoskokům a dalším půdním živočichům. Hledat bychom tyto rostliny mohli třeba i v mapách potenciální původní vegetace. V těchto mapách bychom ale marně hledali jiné druhy zde rostoucích rostlin, které do naší přírody doputovaly odjinud a které nebylo možné v lese přehlédnout, protože se některé z nich šíří až invazivně. Příkladem byla netýkavka malokvětá šířící se od cest až dovnitř porostů.
Zbyněk Hradílek vyprávěl poutavě o pouti rostlin z lesů, pokrývajících původně povrch Země v dobách minulých, na louky. Vysvětloval, které rostliny řadíme mezi trávy a které mezi ně nepatří, když jsme potkali ostřici řídkoklasou, lesní nebo třeslicovitou. Z trav to byla třeba lipnice obecná. Z nekvetoucích vyšších rostlin jsme určili kapradiny papratku samičí, kapraď osténkatou, kapraď samce a kapraď rozloženou. Zatímco ostřice chlupatá vytvářela zelené koberce pod stromy, další druhy rostlin jsme nacházeli hlavně na okrajích porostu a u cest. Tady jsou názvy některých z nich, jak jsme je potkávali: bršlice kozí noha, odkvetlá konvalinka vonná, pstroček dvoulistý, pryskyřník plazivý, česnáček lékařský, svízel přítula, hrachor lecha, krtičník hlíznatý známý „štěkajícími“ květy, kakost smrdutý, do lesa nepatřící hulevník Loeselův, synantropní kuklík městský, řeřišnice nedůtklivá s palisty objímajícími lodyhu, pryšec mandloňovitý, čistec lesní i alpinský, karbinec...
Zvláštní pozornost jsme věnovali orchidejím, druhé nejpočetnější skupině rostlin na Zemi. Nezelená mykoheterotrofní rostlina, která se napojuje pod zemí na houbu a tu „požírá“ a zároveň ji neznámým způsobem ovlivní tak, že se napojí na okolní dřeviny a pro ni z nich pak čerpá další živiny, se jmenuje hlístník hnízdák. Těch jsme viděli několik.
Hlístník hnízdák
Prstovitě dělené hlízy má pod zemí v lese přítomný prstnatec Fuchsův. Jeho fialové květy jsme našli také v okolí cest. Zbyněk Hradílek mi pak o něm napsal: „Ten prstnatec Fuchsův pravý (Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii) nebyl dosud z Dřevohostického lesa udáván a není odtud ani zmínka v databázích NDOP a PLADIAS. Ani já ho tam před 4 lety nenašel. Takže i pro mě úspěšná akce.“ Takže hurá, naše vycházka přispěla k hezkému nálezu! Pro fajnšmekry byl i rožec hajní z Červeného seznamu, do kterého patří i rozrazil horský nebo vikev křovištní.
Typický postoj botanika při zkoumání rostlin
Prstnatec Fuchsův
Zbyněk Hradílek představuje rožec hajní
V posledním úseku cesty jsme putovali za naší největší přesličkou, která se tak i jmenuje – přeslička největší. Z časových důvodů už jsme k ní nedošli, ale cestou jsme ještě určili třeba metlici trstnatou, rozrazil douškolistý a rezekvítek, krabilici mámivou, pryšec sladký, kostřavu obrovskou, ostřici prstnatou, krásné bílé květy snědku Kochova, biku hajní, strdivku nicí a agresivně se šířící třtinu křovištní.
Pryšec sladký
Snědek Kochův
Strávili jsme společně se Zbyňkem Hradílkem téměř tři hodiny času v chladivém stínu korun stromů a putování lesem zakončili nad Dřevohosticemi na jednom ze zastavení místní naučné stezky. V žáru odpoledního sluníčka jsme sešli loukami a poli na autobusové nádraží v obci a odjeli zpátky do Přerova.
Akce byla součástí programu ekoporadny ORNIS, kterou finančně podporuje z dotace statutární město Přerov.
Děkujeme!